Tyto stránky vznikají na popud nespokojených (či spíše zoufalých) pěstounů. Pěstounů, kteří si v dobré víře, že konají správnou věc, vzali pod svá křídla děti z dětských domovů či kojeneckých ústavů. Dávají jim lásku i péči, starají se o ně 7 dní v týdnu, 24 hodin denně. Pojďme si povídat o tom, jaké to ve skutečnosti je. Kyne pěstounům opravdu krásná budoucnost - jak hlásají úředníci z MPSV?
Obrovským šokem a velkým zklamáním je pro řadu ředitelů dětských domovů i pedagogických pracovníků snaha ministerstva práce a sociálních věcí utlumit dětské domovy a většinu dětí převézt do náhradní rodinné péče. Za to by byly novým pěstounům vypláceny peníze a tím by se dle předkladatelů zákona ušetřilo.
Pro děti, které nemají štěstí na rodiče, jež by se o ně chtěli či mohli starat, svítá od příštího roku naděje. Podle rozhodnutí ministerstva práce a sociálních věcí by jejich život nemusel nabírat start v kojeneckých a dětských domovech,ale měly by se všechny dostat do náhradních rodin. Jenomže – bude dostatek rodin?
Především pěstounům je věnováno nové číslo Edice Otvíráme - magazínu o právech dětí a péči o ně, který vydává PubliCon ve spolupráci se sdružením Publicist za podpory Nadace Terezy Maxové dětem (NTMD).
Pěstounství totiž sehraje v chystané reformě péče o ohrožené děti, která počítá s rušením dětských center a domovů, zcela zásadní roli - protože by mělo převzít jejich funkci.
Týraný chlapec z Brna, který byl v dubnu 2010 blízko smrti hladem a fyzickým mučením, má teď po dvou letech reálnou naději, že bude mít novou rodinu.
Nepřesně definované financování a nedotažený systém kontroly rodin. I to jsou výtky odborníků, kteří mají nyní na stole vládní strategii, jež má osvobodit děti z dětských domovů.
Ani děti do sedmi let by v Česku už za pár let neměly končit v ústavech a dětských domovech. Do nich by se neměly posílat od roku 2016.
Až dva tisíce nových pěstounských rodin potřebují české úřady v rámci své deklarované snahy osvobodit opuštěné děti z dětských domovů.